Je samozřejmé, že zvláště levicové strany vždy budou horovat za zvyšování výdajů do sociální oblasti, přerozdělování a nezásluhové odměňování. Armáda je pro ně v lepším případě naprosto okrajovou záležitostí, v případě horším potom nástrojem boje proti třídnímu nepříteli a prosazování internacionalismu (rozumněj socialismu, myšlenek skvělého evropanství, multikulturního osvícení... nehodící se škrtněte). Je tedy zřejmé, že sociální demokracie osloví své voliče daleko jistěji maláčovsky úderným popřením vlastní šetrné DNA a rozhazováním zdrojů které, řečeno slovy jiného sociálního demokrata Vladimíra Špidly, jsou.
Před třiceti lety nejen v naší zemi zavládly uvolnění a euforie. Většina člověčenstva byla bytostně přesvědčena, že nás čekají jen světlé zítřky, že teď již lidstvo zmoudřelo a bude ruku v ruce spolupracovat na cestě k celosvětové prosperitě. Hloubaví mužové a ženy, v čele s pány jako byl třeba Fukuyama, psali dlouhé eseje o nepochybném celosvětovém vítězství demokracie, pokud možno té liberální. Ti, kteří se odvážili poukázat na nesmyslnost a pošetilost takových myšlenek, byli posmívání a často označováni za hlupce. A tak byly armády odsouvány na okraj pozornosti, počty vojáků i techniky rychle a radikálně snižovány, bezpečnostní systémy států rozbíjeny. Byly rušeny civilní ochrany, příprava obyvatel na krize byla označena za zastaralou a vlastně škodlivou. Když nebylo kde vzít peníze, vždy se znovu a znovu sahalo do resortů obran.
Slovy klasika, výsledek se brzy dostavil. V Evropě nezůstal, mimo Velkou Británii, jediný stát schopný obrany bez rukou vztažených za velkou louži. Armáda České republiky na tom není, chvála Bohu, ještě tak špatně jako třeba ta německá, které prostě nejezdí tanky a bojová vozidla, počty bojeschopných Eurofighterů se počítají na nízké jednotky kusů a nejmodernější zavedenou součástkou jsou snad těhotenské uniformy pro vojačky (pro progresivní liberály rodiče č.1 nebo 2 nebo kolik...).
Přesto, takzvaný vnitřní dluh naší armády se za těch nejméně 25 let zanedbávání počítá v řádech stovek miliard korun. Zanedbaná infrastruktura počínaje kotelnami, budovami, ubytovacími kapacitami, úložišti a čerpacími stanicemi pohonných hmot, výcvikovými prostory až po silnice a spoustu dalšího, co bylo udržováno jen naprosto nejnutnějšími opravami. Chybějící výstroj od příleb, přes neprůstřelné vesty po součásti oblečení. Minimální investice do výzkumu a vývoje. Rušení služebních míst (většinou bojovníků, úředníci si přece vždy svůj raison d'etre najdou a obhájí) a dokonce rušení celých odborností. Z takové protiletadlové obrany máme již jen zanedbatelné torzo nejnižší úrovně, a třeba (nejen) raketové vojsko jsme zrušili úplně.
Zkrátka, chtěli jsme, aby auto jezdilo stále na plný plyn, ale lili jsme do něj ten nejlevnější benzin, olej jsme nedoplňovali vůbec a servis jsme omezili na zalátání nejrezavějších dílů. A teď se divíme, že auto potřebuje generálku a ta že něco stojí.
Současná úroveň rozpočtu obrany stačí na jednorázové nákupy té nejnutnější techniky, zabezpečení výcvikových kapacit a těch aktuálních úkolů, které jsou od armády požadovány. O přivedení armády na stav odpovídající předpokládaným budoucím rizikům a hrozbám a z nich vyplývajícím úlohám, natož o systematickém a konsistentním rozvoji, se bez zvýšení výdajů do obrany nedá mluvit.
Nikdo rozumný nechce, abychom do armády pumpovali osm, deset nebo patnáct procent HDP jako mnohé arabské země. A ani tři nebo čtyři procenta jako Rusko nebo Spojené státy (například zde nebo zde). Ovšem dvě procenta pro ty, po kterých chceme, aby byli připraveni na stále širší škálu rizik, není skutečně nic přehnaného.
Základním úkolem státu je zabezpečit spravedlnost, vnitřní a vnější bezpečnost. Alespoň v tom posledním zatím hanebně selháváme.